Digitální platformy si ve smluvních podmínkách stále častěji vyhrazují právo používat uživatelský obsah k vývoji umělé inteligence. Aktualizované podmínky přitom řada lidí odklikne, aniž by se se změnami blíže seznámila. Co trénování umělé inteligence pomocí uživatelského obsahu znamená, kde leží jeho právní hranice a kdy by měli uživatelé zpozornět?
Jaká práva získává platforma k vašemu obsahu?
Nahrávání fotografií prodávaného oblečení na online tržiště, zveřejňování videí na sociálních sítích nebo psaní uživatelských recenzí je dnes běžnou součástí digitálních služeb, které využívá většina z nás. Potvrzením obchodních podmínek však platformě nemusíte umožnit pouze zobrazení tohoto obsahu ostatním uživatelům. Můžete jí zároveň udělit rozsáhlou licenci k jeho dalšímu využití, například v tomto znění: „Potvrzením obchodních podmínek nám udělujete celosvětovou, nevýhradní, bezplatnou a převoditelnou licenci s právem udělit podlicenci k používání, kopírování, upravování, šíření nebo vytváření odvozených děl z vašeho obsahu a pro vývoj a zlepšování umělé inteligence.“
Určitá licence je pro fungování sociálních sítí, online tržišť a dalších digitálních služeb zpravidla nezbytná. Platforma potřebuje oprávnění obsah uložit, zobrazit ostatním uživatelům nebo jej technicky přizpůsobit různým zařízením. Ustanovení umožňující využít uživatelský obsah také pro vývoj a zlepšování modelů umělé inteligence se však ve smluvních podmínkách začala ve větší míře objevovat až v posledních letech. Takové využití již může výrazně přesahovat to, co si uživatel při nahrání fotografie, videa nebo textu pod běžným fungováním služby představí.
Využití obsahu k trénování AI nemusí být samo o sobě škodlivé. Modely mohou zlepšovat vyhledávání, překlady, doporučování relevantního obsahu, automatické titulky nebo odhalování podvodů a nezákonných příspěvků. Platforma by však měla srozumitelně vysvětlit, které druhy obsahu používá a zda se jedná pouze o zlepšení konkrétní služby. Obecné formulace o vývoji umělé inteligence nebo zdokonalování produktů mohou zahrnovat podstatně širší okruh budoucích využití, která uživatel při zveřejnění obsahu nepředpokládal a která tak nejsou pro daný vztah přiměřené. Problém tedy není licence samotná, ale její šíře a nejednoznačnost.
Čemu věnovat pozornost?
Největší opatrnost je namístě u služeb, do kterých uživatelé vkládají fotografie obličejů, nahrávky hlasu, zdravotní údaje, soukromé zprávy či pracovní dokumenty. Rizikem může být například vytváření podrobných profilů uživatelů z těchto fotografií, zpráv či dokumentů nebo odvozování citlivých informací z jejich obsahu. Chybně či nevyváženě natrénovaný model může rovněž některé osoby znevýhodňovat, nesprávně označovat jejich obsah za závadný nebo o nich vytvářet nepřesné závěry. Rizikem je také to, že odstranění příspěvku nebo zrušení uživatelského účtu nemusí automaticky znamenat odstranění obsahu z dat, která jsou k trénování AI poskytnuta.
Podmínky by proto měly srozumitelně uvádět, k jakému konkrétnímu účelu bude umělá inteligence trénována a jaký obsah k tomu platforma použije. Uživatel by se v nejlepším možném případě měl rovněž dozvědět, zda platforma vyvíjí vlastní model nebo využívá model externího dodavatele, komu mohou být data předána a jak dlouho budou trénovací podklady uchovávány.
A co ochrana osobních údajů?
Představte si, že na online platformu nahrajete fotografii bundy, kterou chcete prodat, a na snímku jste zároveň zachyceni vy. Ve smluvních podmínkách se můžete dočíst, že platformě udělujete licenci k použití fotografie, například k jejímu uložení, zobrazení ostatním uživatelům nebo trénování systému, který rozpoznává druh a barvu nabízeného oblečení. Zásady ochrany osobních údajů by naproti tomu měly vysvětlit, jak platforma nakládá s informacemi vztahujícími se přímo k vám, zda fotografii analyzuje, jaké údaje z ní získává, za jakým účelem a na jakém právním základě je zpracovává, jak dlouho je uchovává a komu je předává.
Přijetí licence k fotografii samo o sobě neznamená, že platforma může bez omezení analyzovat obličej zachycené osoby nebo z něj odvozovat její věk, zdravotní stav či jiné osobní charakteristiky. Při pohybu na platformách je proto vhodné nečíst pouze ustanovení o licenci ve smluvních podmínkách, ale nahlédnout také do zásad ochrany osobních údajů.
Pochybil i Zoom
Rizika příliš široce formulované licence ukázal v roce 2023 případ komunikační platformy Zoom. Její podmínky umožňovaly využívat zákaznický obsah také pro účely strojového učení a umělé inteligence, přičemž společnost uváděla, že zvukové, obrazové a chatové záznamy nepoužije bez souhlasu zákazníka. Nebylo však jasné, kdo a jak má takový souhlas udělit a zda o využití obsahu může rozhodnout vlastník účtu za všechny účastníky hovoru. Potenciálně přitom mohlo jít o nahrávky hlasu a obličeje, soukromé rozhovory nebo pracovní dokumenty. Po kritice Zoom podmínky změnil a výslovně uvedl, že zvuk, video, chat, sdílené obrazovky, přílohy ani další komunikační obsah zákazníků k trénování svých ani cizích modelů umělé inteligence nepoužívá. Případ ukazuje, že obecný odkaz na souhlas nebo vývoj AI nestačí. Podmínky by měly přesně určit, jaký obsah může být použit, k jakému účelu a kdo o jeho využití rozhoduje.
Zdroj: DTest
“Digitální platformy si ve smluvních podmínkách stále častěji vyhrazují právo používat uživatelský obsah.”
Jaká práva získává platforma k vašemu obsahu?
Můžete jí udělit licenci k použití, kopírování, upravování, šíření nebo vytváření odvozených děl z vašeho obsahu.
Čemu věnovat pozornost?
Největší opatrnost je namístě u služeb, do kterých uživatelé vkládají fotografie obličejů, nahrávky hlasu, zdravotní údaje, soukromé zprávy či pracovní dokumenty.
A co ochrana osobních údajů?
Zásady ochrany osobních údajů by měly vysvětlit, jak platforma nakládá s informacemi vztahujícími se k vám.
💬 Klíčové informace
- Můžete jí zároveň udělit rozsáhlou licenci k jeho dalšímu využití.
- Rizikem může být například vytváření podrobných profilů uživatelů.